Martin Úlovec působil jako zmocněnec pro digitální vzdělávání a digitalizaci na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. V rozhovoru popisuje, jak se mu na úřadě pracovalo a proč mu pomohlo, že prostředí resortu školství znal už ze svého předchozího působení. Zároveň upozorňuje, že státní správa dlouhodobě naráží na poddimenzované týmy a nedostatek odborných kapacit – a že problémem nebývá neochota agendy rozvíjet, ale chybějící podmínky.
Hovoří otevřeně o tom, co podle něj brzdí efektivitu: těžkopádné interní procesy, omezené finance i platy, které stát činí nekonkurenceschopným vůči soukromému sektoru. Vrací se ke stereotypu úředníka „s nohama na stole“, který politici občas využívají, aby si našli viníka, a připomíná, že ve státní správě je řada lidí pracujících z přesvědčení, že chtějí něčemu přispět. Velký prostor vidí ve spolupráci napříč státním, soukromým i neziskovým sektorem a v rozvoji soft skills i digitálních dovedností, včetně nástrojů umělé inteligence.
Úlovec mluví i o nejistotě při změně vlády, o roli státního tajemníka jako pojistky kontinuity a o systemizaci, v jejímž rámci byla jeho pozice nakonec zrušena. Mezi výsledky, na které je hrdý, řadí nastartování dialogu mezi resorty i elektronizaci přihlášek na střední školy. Lidem, kteří ve státní správě chtějí růst, radí trpělivost, odolnost vůči dílčím neúspěchům a hlídání vlastního zdraví – přesto by podle svých slov svého rozhodnutí nelitoval ani na minutu.
