Mýtus: Úředníci mají nadprůměrné platy

Ve společnosti panuje představa, že práce ve veřejné správě je lukrativnější než práce v soukromém sektoru. Čísla však mluví jinak. Zejména vysokoškoláci, kteří tvoří dominantní skupinu zaměstnanců, si ve veřejném sektoru pohorší, a to v průměru až o desítky tisíc korun. Situace se navíc v posledních letech významně zhoršuje.

Neříkáme, že by se mělo všem plošně přidat, ale že systém potřebuje reformu. Musí oceňovat především výkon, lákat experty a dát úřadům jistotu, že dokážou adekvátně zaplatit zaměstnance, jejichž kvalitní plnění úkolů od nich vláda očekává.

Jak na konkurenceschopný stát

Česká veřejná správa platí na evropské poměry relativně špatně

Česká republika je jednou z mála zemí v Evropě, kde si podle údajů Světové banky vysokoškoláci ve veřejném sektoru platově pohoršují. To sice neplatí pro středoškoláky, u nich je však rozdíl mezi veřejným a soukromým sektorem v evropském srovnání méně výrazný než v jiných zemích. Stav v České republice se navíc podle studie IDEA v čase zhoršuje.

Česká veřejná správa není konkurenceschopná na trhu práce

Podíváme-li se na veřejný sektor jako celek, vychází nám, že průměrný plat ve veřejném sektoru a průměrná mzda v soukromém sektoru se v roce 2024 vyrovnaly na hodnotách těsně kolem 49 tisíc korun (mzda: 48 910 Kč, plat: 49 049 Kč). Náhled na první pololetí roku 2025 navíc ukazuje, že mzda v soukromém sektoru již definitivně předehnala plat ve veřejném sektoru.

Při porovnávání zaměstnanců je ale třeba vzít v úvahu rozdílné složení pracovní síly v obou sektorech z hlediska dosaženého vzdělání. Zatímco ve veřejném sektoru pracuje 81 % zaměstnanců s alespoň maturitním vzděláním (z toho 32 % s vysokoškolským diplomem), v soukromém sektoru je to jen 57 % (resp. 16 %).

Vyrovnání mezd a platů se totiž týká především středoškoláků s maturitou. I v jejich případě je však průměrná měsíční mzda v soukromém sektoru o něco vyšší než průměrný měsíční plat ve veřejném sektoru. Mediány, které jsou odolné vůči vychýlení extrémně dobře placenými jedinci, jsou však vyrovnané.

Propastné rozdíly pak pozorujeme především u vysokoškoláků. Jejich průměrný plat ve veřejném sektoru je o více než 16 tisíc korun nižší než průměrná mzda v soukromém sektoru, což představuje více než 25% rozdíl.

Například specialisté v oblasti ICT si v soukromém sektoru přijdou průměrně na 96 tisíc korun, zatímco ve veřejném na necelých 54 tisíc korun, tedy o více než 40 % méně. Obdobně si i podnikoví právníci či legislativci v soukromém sektoru vydělají průměrně 85 tisíc korun, zatímco ve veřejném 52 tisíc korun, což je rovněž téměř o 40 % méně.

Ještě propastnější rozdíly pozorujeme u řídicích pracovníků v oblasti financí či lidských zdrojů, jejichž průměrný plat ve veřejném sektoru dosahuje 78,5 tisíce korun. Zatímco jejich kolegové v soukromém sektoru si přijdou na 130 až 140 tisíc korun. I pokud odstíníme vliv extrémně dobře placených zaměstnanců, rozdíl se stále pohybuje přibližně v rozmezí 40 tisíc korun hrubého.

Konkurenceschopnost ztratila už i ministerstva v Praze

Ministerstva a řada dalších ústředních správních úřadů, jako je Státní úřad pro jadernou bezpečnost či Digitální a informační agentura, sídlí v Praze. Právě na těchto institucích přitom státní úředníci obvykle pobírají nejvyšší platy v rámci státní správy. Praha je však zároveň regionem s obecně vyšší mzdovou úrovní než zbytek republiky, což reálnou kupní sílu těchto platů významně snižuje.

Podle dat výzkumníků z IDEA se v roce 2024 průměrný plat na ministerstvu poprvé od vzniku státní služby propadl pod úroveň průměrné mzdy v Praze. Ve srovnání s průměrnou mzdou vysokoškolsky vzdělaného pracovníka pak zaostával o více než 30 tisíc korun.

Poznámky a zdroje

Další aktuality

Všechny aktuality