Evropské státy využívají různé, vzájemně se doplňující nástroje k ochraně stability, profesionality a nestrannosti státní služby. Společným jmenovatelem těchto přístupů je snaha zabránit svévolným nebo politicky motivovaným zásahům do postavení státních úředníků a zajistit kontinuitu výkonu veřejné správy.
Zrušení služebního místa samo o sobě v řadě zemí neznamená ukončení služebního poměru. Úředník je nositelem služebního statutu nezávisle na konkrétním pracovním zařazení a stát má povinnost nabídnout mu jiné odpovídající místo, často i v jiném úřadu. Ke ztrátě statutu může dojít až po vyčerpání zákonem stanovených postupů.
Propuštění ze státní služby je zpravidla možné pouze na základě formálního kárného řízení. To je spojeno s procesními zárukami, možností odvolání a soudního přezkumu. Organizační změny či politické důvody samy o sobě k ukončení služebního poměru nepostačují. U nejvyšších úřednických pozic bývají navíc uplatňovány zvláštní schvalovací mechanismy.
V některých státech existují také nezávislé orgány, které posuzují spravedlnost propuštění nebo dohlížejí na personální procesy ve státní správě. Tyto instituce kontrolují dodržování principů otevřenosti, transparentnosti a rovného zacházení a poskytují ochranu úředníkům vystaveným nepřípustnému tlaku.
Přehled konkrétních přístupů vybraných evropských zemí je obsažen v přiloženém materiálu, který nabízí srovnání nástrojů používaných k ochraně stability a nestrannosti státní služby v evropském kontextu.
