Nejméně 470 zrušených úřednických míst, výměna téměř poloviny vrchních ředitelů, rozdělení agend Úřadu vlády mezi čtyři ministerstva a konec služebního zákona. Taková je bilance prvního půlroku vlády Andreje Babiše ve státní správě. Doložené úspory destabilizace státní správy se přitom zatím počítají v jednotkách milionů korun.
Od nástupu vlády Andreje Babiše probíhá ve státní správě série zásahů, které vláda prezentuje jako úspory a modernizaci. Vládní koalice zasáhla do tří oblastí: změnila systemizaci a personální obsazení úřadů, přesunula průřezové agendy z Úřadu vlády na jednotlivá ministerstva a schválila nahrazení služebního zákona, který měl státní správu chránit před politickými tlaky. Navíc řada kroků byla připravena bez analýz dopadů, bez připomínkového řízení a bez konzultace s těmi, kterých se přímo týkají.
Systemizace: velká výměna lidí, malé úspory
První vlna přišla prakticky okamžitě po nástupu vlády. Dne 22. prosince 2025 kabinet schválil systemizaci, podle níž od 1. ledna 2026 zaniklo na Úřadu vlády a ministerstvech celkem 322 úřednických míst. Nejvíc jich ubylo přímo na Úřadu vlády (100 míst), dále na ministerstvu financí (57 míst) a na ministerstvu průmyslu a obchodu (41 míst).* Druhá vlna následovala k 1. dubnu 2026, kdy zaniklo dalších 148 systemizovaných míst. Od začátku roku tak formálně zaniklo nejméně 470 pracovních míst.
Premiér Babiš u první vlny konkrétní vyčíslenou úsporu neuvedl a podle svých slov ji ani nesledoval. Čísla o úsporách později zveřejnily jen dva resorty a jsou poměrně malá. Ministerstvo pro místní rozvoj k 1. dubnu 2026 snížilo počet systemizovaných míst z 908 na 893, což mělo přinést úsporu na personálních nákladech přes 5 milionů korun.* Ministerstvo financí pak k 1. červenci 2026 uvedlo, že predikovaná úspora je přibližně 3 miliony korun do konce roku 2026 a přibližně 7 milionů korun ročně od roku 2027.* I vláda Petra Fialy snížila počty státních zaměstnanců o několik stovek, objem jejich práce ale neustále roste. Další povinnosti pak úřednímu aparátu přidává nový stavební zákon nebo plánovaný Úřad pro rodinu a ochranu dětí.
Naproti tomu obměna vedoucích pracovníků je rozsahem i intenzitou největší od roku 2015, kdy vstoupil v účinnost zákon o státní službě. Podle dat projektu Stát ve formě odešlo nebo bylo vyměněno k 1. lednu 2026 30 z 79 vrchních ředitelů sekcí (38 procent), a do 1. dubna 2026 se toto číslo zvýšilo na 38 z 79, tedy 48,1 procenta. U ředitelů odborů, kteří jsou páteří státní správy, zůstalo k 1. dubnu ve funkci 282 ze 414, což odpovídá obměně 31,9 procenta. Nejvýrazněji se to projevilo na ministerstvu zahraničních věcí, kde po reorganizaci nezůstal ve funkci ani jeden ze sedmi původních vrchních ředitelů sekcí.*
Systemizace tak podle dostupných údajů přinesla především rozsáhlou výměnu lidí v klíčových pozicích. Přesvědčivé důkazy o relevantních úsporách zatím chybějí.
Poznámky a zdroje
* https://mmr.gov.cz/cs/ostatni/web/novinky/ministerstvo-pro-mistni-rozvoj-zefektivnuje-svou-s
Přesun agend z Úřadu vlády a likvidace průřezových agend
Druhým problematickým zásahem je přesun koordinace agend, které byly dosud soustředěny na Úřadu vlády právě proto, že přesahují působnost jednotlivých resortů. Jde o lidská práva, rovnost žen a mužů, romskou problematiku, národnostní menšiny, protidrogovou politiku a duševní zdraví. Tento model fungoval déle než tři desetiletí a umožňoval koordinovat postup více ministerstev z jednoho centra. Obdobné uspořádání funguje také v Rakousku, kde Spolkový kancléřský úřad koordinuje vybrané oblasti lidských práv a ochrany národnostních menšin.
Vláda o přesunu rozhodla v polovině května 2026 bez předchozího zařazení bodu na program jednání, bez připomínkového řízení a bez konzultace s dotčenými poradními radami. Nejasnosti panovaly také ohledně samotného rozsahu změny. Podle premiéra se mělo ze struktur vládních rad, výborů a pracovních skupin, v nichž působí celkem 255 lidí, fyzicky přesunout 48 úředníků na čtyři ministerstva. Přesnější údaje se však podařilo získat až z odpovědi Úřadu vlády na žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Z ní vyplývá, že se převádí celkem 55 systemizovaných míst: dvě na Ministerstvo kultury, deset na Ministerstvo práce a sociálních věcí, 22 na Ministerstvo spravedlnosti a 21 na Ministerstvo zdravotnictví.
Spolu s pracovními místy se převádějí také odpovídající mzdové prostředky. Ministerstvo kultury získá 849 420 korun, Ministerstvo práce a sociálních věcí 3 901 524 korun, Ministerstvo spravedlnosti 8 528 775 korun a Ministerstvo zdravotnictví 10 724 136 korun, celkem tedy více než 24 milionů korun. Nejde přitom pouze o odborné a vedoucí pracovníky, ale také o podpůrné pozice, například asistenta nebo řidiče. Místa ani finanční prostředky tedy nezanikají, pouze se přesouvají mezi institucemi. Výsledkem proto není zjevné zefektivnění, ale roztříštění dosavadního systému.
První měřitelný dopad změny je už nyní patrný. K 30. červnu 2026 podalo v souvislosti s přesunem podmíněnou rezignaci 53 expertek a expertů z vládních rad, výborů a pracovních skupin. Podle dostupných odhadů jde přibližně o třetinu lidí působících v dotčených strukturách. Vláda tak nepřesouvá pouze pracovní místa. Riskuje také ztrátu odborné důvěry, institucionální paměti a spolupráce s lidmi, kteří se na tvorbě a koordinaci těchto politik dlouhodobě podíleli.
Nový zákon o státních zaměstnancích
Třetím zásahem je nový zákon o státních zaměstnancích, který 26. června 2026 schválila Poslanecká sněmovna ve třetím čtení a který má nahradit dosavadní služební zákon. Zákon byl předložen jako poslanecký návrh, tedy mimo standardní vládní legislativní proces. Neprošel tak obvyklým připomínkovým řízením ani projednáním s odbornými organizacemi, přestože zásadně mění pravidla fungování státní správy.
Zákon bez adekvátní náhrady ruší tři konkrétní nástroje.
Prvním je služební komise, která dosud chránila úředníky před nezákonnými nebo účelovými personálními zásahy ještě před tím, než se staly – typicky v situacích, kdy úředník čelí politickému tlaku kvůli trvání na zákonném postupu, například v případě rozhodování o nepřidělení dotace, protože firma je ve střetu zájmů. Podle nového zákona by se místo toho museli v případě výpovědi se státem soudit, přičemž taková řízení se státem trvají podle odhadu odborníků ze Státu ve formě v průměru přes čtyři roky.
Druhým je kariérní linka pro odborníky, umožňující profesní růst expertům (právníkům, analytikům, IT specialistům), aniž by museli přecházet do vedoucí funkce. Právě tyto profese stát dlouhodobě neumí udržet a kariérní linka, která měla být základem pro reformu platových tabulek směrem k orientaci na výkon a skutečné kompetence, byla podstatný prvek pro zvýšení konkurenceschopnosti státu na trhu práce.
Třetím je pozice nejvyššího státního tajemníka, který dosud odpovídal za státní službu jako celek a sjednocoval postupy napříč resorty. Místo toho, aby vláda v souladu s vlastní Hospodářskou strategií posílila jeho pozici garanta kvality státní služby a uložila mu koordinovat výběrová řízení na vrchní ředitele, státní tajemníky a klíčové experty včetně péče o jejich rozvoj, pozici bez náhrady zrušila.
Před třetím čtením vyzývaly odborné organizace a akademici poslance, aby podpořili čtyři klíčové pozměňovací návrhy: zachování služební komise, kariérní linky pro odborníky, pozice nejvyššího státního tajemníka a posílení odpovědnosti státního tajemníka za fungování úřadu. Vládní většina prosadila jen ten poslední v kompromisní verzi – dobrovolný model takzvaného šéfúředníka, kdy ministr může pověřit státního tajemníka nejen personálním, ale i věcným řízením úředníků. Rozsah jeho pravomocí se proto bude na jednotlivých ministerstvech lišit podle rozhodnutí konkrétního ministra. Odlišný přístup uplatňují některé evropské státy, například Estonsko, Polsko nebo Francie, kde má generální tajemník ministerstva řídící pravomoci automaticky ze zákona, nikoli až na základě rozhodnutí ministra. Může podle toho být také vybírán a ministr má hned při nástupu partnera, s nímž může od začátku řešit doručení jeho priorit.
Poznámky a zdroje
* https://www.statveforme.cz/procesni-ochrana-statnich-zamestnancu-sluzebni-rezim-vs-zakonik-prace/
Co z toho plyne
Ve všech třech případech chybí to podstatné: přesvědčivé zdůvodnění, vyčíslení přínosů a širší expertní diskuse odpovídající rozsahu navrhovaných změn. Výsledkem proto zatím není promyšlená reforma státní správy, ale série rychlých reorganizací, které oslabují její stabilitu, odbornost a institucionální paměť.
Česká státní správa reformu nepochybně potřebuje. Její dlouhodobé problémy jsou dobře známé: roztříštěné řízení, nepružné odměňování, nedostatečná odpovědnost vedoucích pracovníků i slabá schopnost získat a udržet odborníky. Tyto problémy však nelze vyřešit rušením kontrolních mechanismů, personálními zásahy bez doložených úspor ani přesuny agend bez předem stanoveného cíle.
